MČR Choceň a rovnou do Ospu

Na tento den jsem se moc těšil. Je to pro mne poslední start za juniory. Minulý rok na MČR jsem si nevedl dobře. Třetí místo mi uniklo o jeden chyt. Letos to bylo jiné. Nervozita nebyla taková jako vždy, protože ihned po závodech jsem vyrážel do Ospu. Tudíž nálada a motivace byla obrovská.

Cesty pro nás postavil Martin a Štěpán Stráník. První pohled na cesty byl nádherný. Na stěně rozmístěno plno struktur. Naše kvalifikační cesty vedly přes převisy, což je pro mě dobré. Kolmáč není zrovna moje silná stránka. První kvalifikace byla dobrá. Lezlo se mi parádně až na jednu chybičku. Nevyřešil jsem jeden krok přes strukturu na tření. Byla hrozně naklopená, a když jsem tam byl dlouho, smekla mi. Nemohl jsem přijít na to jak ji nabrat.
Druhou kvalifikační cestu jsem lezl přesně tak, jak jsem chtěl. Byla postavená z Pilkových chytů a takové chyty mi dost sedí. Vím, jak berou, často na nich trénuji. Byla to vytrvalostní darda. Už od samotného začátku se muselo lézt. Odpočinky jsem nenašel a hrnul to dál. Tři chyty pod topem mě cesta sundala. Špatnou oblinu jsem musel přebrat a v tom mi došlo.

No a co finále??? Nevím co bych k tomu měl říci, ale jen to, že to byl největší kotel, co jsem kdy lezl. Po prohlídce to vypadalo lezitelně až pod top. Chyty jsem znal, takže jsem v tom neviděl problém. Ale zdání klamalo. Když jsem odlepil lezečky od podlahy, bouldering začal. Každý ale opravdu každý krok byl na max. Dlouhé tahy po hrozně špatných chytech. Rozhodoval opravdu každý chyt o vítězství. Musím říct, že mi vůbec nenateklo. Bylo to tak rychlé, že jsem se nestačil ani divit. Bohužel na vítězství to nestačilo a nakonec končím na 3. místě. Finále bylo kapánek přepálený, ale rozřadilo nás to celkem dobře.

Byl to poslední závod v tomto roce a v celém ročníku jsem se umístil na 3. místě. Na třetí místa mám holt štěstí :D Bude mi to chybět. Ale dospělé závody taky nejsou vůbec špatné 

Po skončení závodu razím do Ospu. Závodní nervozitu házím za hlavu a jedu si zlepšit náladu.

To co nás čeká na místě, to je brutus. Takovej hic jsem tady ještě nezažil. V centrální části se vůbec nedá lézt. Slunko tam peče, že by mě spálilo na uhel. Na první dny volím pravý mordor. Marjetice mi moc nejde tak prchám do cesty Zajček 8a+. Je to takový krátky grc s velkým G. Skála jako u nás ale kroky podivuhodné. Na začátku těžký boulder za malé chyty, špatný odpočinek a ještě udělat dva blbé kroky a je vylezeno. Po několika pokusech cestu přelézám. Ale musím říct, že to bylo fakt těžké.

Teplota pomalu klesla dolů a já konečně mohl vlézt do cesty Kaj Ti Je Deklica 8b+. Má přes 30 metrů a je tam několik boulderů, kde první z nich je nejtěžší. Udělat dlouhý krok do strany, přebrat blbý spoďák a našlapat nohy nahoru, pořádně prolomit piďi oblou lištu, zvednout pravou nohu nad převis a průtlak do stisku, bočák a madlo. Několikrát jsem musel změnit program, až nakonec jsem našel ten správný. Potom je celkem dobrý odpočinek za koleno, které bolí.

Z nohandu příjde další boulder. Opět dlouhé kroky za oblé krápníky a malé bočáky. Následuje tří metrové lezení po hadech na stisk, kde hrozně moc natéká. Člověk tam dělá dlouhé pumpy bez odpočinku. Po tom všem následuje madlo. Z madla opět krutý boulder. Z hodně ale hodně malé lišty musím udělat krok doleva do oblého malého bočáku. Těžké je překopat nohy pod sebe na oblé stupy a dlouhý nátah do tří prstové lišty. Lištu přebrat, chytit pravačkou docela dobrou lištu, levou nohu nakopnout pod sebe hrozně vysoko a total brutal nátah doleva do oblé jamky. Z ní ještě udělat na rozpažku krok doprava do spáry. Vyklepat jak nejvíce to jde. Asi dva metry středně těžkého lezení a zase madlo. Jenomže je to špatná pozice na klepání navíc je to za patu. Chybí vám jedna epreska do topu ještě. Ale zde příjde to nejtěžší. Nemyslím jako boulder, ale jako psychika. Tady padá hrozně moc lidí. Musí se přebrat 3 malé mini lištičky, nakopnout nohu nad strop na tření, pravá noha koza a nátah do dvojprstovky. Levačka lišta a madlo. Po 30 metrech lezení udělat tyto kroky jsou opravdu těžké.

Cesta mi zabrala do deseti pokusů. Za den jsem byl schopný dát jen 3 solidní pokusy. Ze začátku jsem padal v prvním boulderu. Potom ve druhém. Když jsem se dostal do třetího bouderu, opět jsem spadnul. Ve výlezu opět padám a posledním pokusem přelézám. Takže radost veliká už v 9 hodin ráno. Každý pokus byl lepší a lepší až to nakonec padlo. Super pocit padat výš a výš a potom to vylézt. Cesta není až tak boulderová spíše vytrvalostní. Já měl bandasky jako prase. Best top linka v centrální části. Když se mi povedlo spadnout u řetězu, to bylo to nejhorší. Ale nakonec to vyšlo a druhé 8b+ si mohu zapsat.

Ještě ten den si mi daří přelézt cestu Triad za 8a. Kdo zná, tak moc dobře ví jak je těžká. Klidně za 8a+ by to mohlo být. Po 10 metrovém lezení za 7b se dostanete pod klíčový boulder. Už ta první půlka za 7b je těžká. Boulder je prostě kotel. Ze spoďáku chytnout jednoprstovku, z ní dlouhý krok do obliny, pravá noha vykozit, přebrat oblinu, chytit levou rukou stisk, přídrž a dynamo do madla. Pak už jen tak 6b+ dolez ale po skále total shit. Ještě k tomu posraná od ptáků a pěkně mokrá až to střílelo. Toho jsem se bál nejvíce, abych tady nespad. Opět mám radost velikou. Cesta patří do zdejší trilogie.

Co jsem vylezl: Kaj Ti Je Deklica 8b+
                           Zajček 8a+
                           Triad 8a
                           Ribalton 7a+, OS
                           Platfus 7a+, OS
                           Jumbo 7a, flash
                           Kurčji Rock 6c+, OS