Rodellar a Ceuse
Tak a konečně je to tady. Prázdniny nám právě začaly. Hurááááá. Co vlastně budu dělat? Kam se podívám? Tyhle otázky jsem si kladl každý den. Chtěl bych jet do Španělska na měsíc. A tento sen se mi splnil. Já, Jura, Radmil a Hanz jedeme na necelé 4 týdny do Rodellaru.
Někdy v poledne dojíždím do Olomouce, kde už čeká Jura se svou károu a celou posádkou výpravy. Zjišťujeme, že máme každý dost věcí a Juraj musí doma nechat matrace na spaní. Po nabalení auta už fičíme po dálnici. Cesta pomalu ubíhá a už nevím, jak si mám sednout. Celé tělo mě bolí a už se nemůžu dočkat, až tam budeme. A to jsme teprve ve Švýcarsku na dálnici :D. Přemýšlíme, že se vyhneme dálničním poplatkům a pojedeme mimo dálnici. No takový dobrý nápad to zase nebyl. Místo normální 25 hodinové cesty cca, přijíždíme na místo po 30 hodinách. Tak tohle je opravdu morfo. Nemůžu ani chodit :D. Hledáme kde je nejlevnější kemp, a když ho konečně najdeme, můžeme si říct: „My už jsme konečně tady“!!!.
V kempu se platí za auto, osobu a stan. Jura s Hanzem budou spát v autě, takže oni si zaplatí auto a my s Radmilem budeme spát ve stanu. Radmil dostal úžasný nápad. „Co takhle spát venku pod širákem a ušetřit za stan“? Zaplatíme jen za osobu, což bylo cca kolem 4 eur. Říkám mu: „ To je bezvadný nápad aspoň ušetříme“. Jenomže jak se později ukázalo, bylo to strašné. Uléháme na zem ke spánku a za chvíli jenom slyším: „ Bzzzzzzz pich“. „Auuu, k.... komár“. A znovu: „Bbbbbbzzz“. Celou noc jsem nemohl usnout a nevěděl, co si mám vzít na hlavu. Zabalil jsem se tričkem a nějak tu noc přečkal. Jen si pamatuji, že Radmil taky nespal a jen se chlamal z toho jací jsme blbci :D. Další den už stál stan v plné parádě.
1 Den: Budíček zvoní v 9 hodin a vylézám ze stanu. Teplota okolo 30°C. Vařím ovesnou kaši, balím věci a jdeme se podívat do té naší vysněné oblasti, o které každý básní jak je suprová. Oblast se nachází v kaňonu, který je snad nekonečný. Čím blíže už u něho jsem, tím mi stoupá tepovka a čekám, kdy uvidím skály. Scházíme dolů do kaňonu a první dojmy jsou nepopsatelné. Krásná tekoucí řeka a naproti jsou samé různorodé sektory. Převislé i kolmé. Pro dnešek volíme sektor El Delphin. Pořádným kopcem se v tom horku dobelháváme na místo a výhledy stojí za to. První cestu na rozlez volím La Gatera 7a a v zápětí na to A Toro Pasau 7a+. Ani mi v tom trošku nenateklo. Samé madla, žádné lišty. Tak to je super :D
Řekl jsem si, že první dva dny polezu jen tak na pohodu abych se rozlezl. Zkouším cesty na onsight. Jako první linka mě zaujala El Delphin 7c+. Viděl jsem video, jak to leze Steve Mcclure a zkouším na flash. Dolézám téměř k řetězu, ale špatně odhaduji sekvenci. Na druhý pokus přelézám. Vidím krásný strop, který má cca 20 metrů. Přeju si, aby tam byla nějaká lehká cesta. Koukám do průvodce a je tam Made In Mascun za 7c+. „Jooo super“. Ani si to nekrokuji a pouštím se do toho. Od třetí expresky bojuji jak drak. Laktát mám až za ušima a přede mnou ještě zbývá 20 metrové lezení. Chyty jsou takové poličky někdy pozitivní jinak spíše negativní. Už fakt nemůžu, ale nechci to vzdát. Poslední metry jsou hororové. Ani madlo nejsem schopen držet a najednou mám chytit dvě lišty a cvaknout řetěz. Tuto mléčnou dráhu přelézám a tímto si zlepšuji onsight na 7c+. Krásně jsem zakončil tento den a spokojený odcházím do kempu.
2 Den: Ranní stávání je dosti pomalé. Musím kluky trochu popohánět :D. Dnes máme v plánu jít lézt do jednoho sektoru zvaný Maldita Codicia. Nachází se u řeky a leze se přímo nad ní. Tady je super, že dáš pokus a skočíš se zchladit do vody. Prostě jedna velká paráda. Rovněž dnes zkouším cesty na onsight nebo flash ale nemám prostě štěstí. V cestě El Team Fumeta 7c padám hned na začátku. Brutální dlouhý nátah, spíše skok. Na třetí pokus dolézám k řetězu, cvakám a jedu dolů.
Hned po mě to zkouší Juraj. Cvaká řetěz a volá na mě, ať doberu. Vůbec ho nejde vidět, protože je to do takové vlny, kde nevidíte na konec cesty. Ani ho nejde moc slyšet. Lano dobírám a najednou vidím Juru dva metry nad zemí!!! „Ty vole co se stalo“??? „Jsi v pohodě“??? Juraj asi nepočkal, až doberu úplně lano, sedl si dříve a měl cvaklé lano ve slaňáku pouze v jedné expresce. Jsou tam dvě, ale všichni jsme cvakali pouze jednu. Jura když si sedl do lana, expreska s ním praskla a letěl dolů. Ke slaňáku je ještě odlez tím pádem hodil takovou hubu, co nikdo nečekal. Měl štěstí, že se mu to stalo nahoře, protože kdyby to s ním jeblo o dva metry níže, skončí asi na zemi. Všichni jsme v šoku z toho co se stalo ale Jura je velký bojovník a dalším pokusem přelézá :D :D :D. Radmil a Hanz také přelézají.
Vlevo je nádherná impozantní linie zvaná Maldita Codicia 7c+. Jura mi to předlézá, že zkusím flash. Cesta se táhne hned nad vodou, takže když spadnu u 4. Expresky, musí mě spustit přímo do vody:D. Převislá pětačtyřicítka mi jde velice dobře. Čím jsem výše, tím se to láme do převisu ještě více. Jsem u hlavního boulderu, který dlouho řeším, než mi dojde síla. Stále se držím a skáču do madla, ze kterého padám. „Achjo“, říkám si. „Zase z madla to snad není ani pravda“. A první díra v prstu je na světě.
Je teprve poledne a času mnoho. Z videí na internetu mě zaujala cesta Familia Manson 8a+. Je to sekačka po umělých chytech ve stropě. Ale mně se moc líbí. Dlouhé pumpy za madla s atletickými kroky. Nástup za krápníky, koleno, cvaknout první expresku a lezení začíná. Nesmíte se zde zastavit, jinak vám dojde. Takový strop jsem nikdy nelezl. Stisky, madla no prostě super cesta. Na závěr skok kde lítáte do keře, když vám jistič dá větší prokluz. Párkrát si ji prolezu a dávám i nějaké pokusy. Ale není síla na závěrečný skok a program musím doladit.
3 Den: „Juchuuuu“, je tady restday, a nemůžu se dočkat, kam se podíváme. Kluci potřebují nakoupit a tak jedeme do Huescy, kde je první obchod. Mimochodem je vzdálený 60 km. Cestou tam koukám z auta kolik krásných balvanů se jim tady potuluje. Docela zajímává krajina. Vesnice a 10 km poušť a pak zase vesnice kde bydlí 4 lidi a znova poušť. Po příjezdu zpátky jdeme prozkoumat kaňon a Ali Babu. Ali Baba je malý sektůrek, kde Dani Andrada má nespočet těžkých cest.
Po zhlédnutí jeskyně se vydáváme do kaňonu na koupačku. Začíná být kamenné bludiště. Samé kameny všude možně a my se mezi nimi proplétáme. Pod námi teče řeka a nikdo z nás do ní nechce spadnout. Dvou metrové propasti nás doprovázejí na plošinu a tady to zakempíme. Všude různé laguny, vodopády a přírodní skluzavky vymleté vodou. Těžká pohoda. Po chvíli jdu s Radmilem podívat se o kousek dál, zda tam není něco ještě lepšího. A nakonec je. Obrovská laguna pěkně hluboká. Nad ní je balvan vysoký asi 3-4 metry. Chvíli váháme, ale nakonec tam skáčeme. Je to vysoké a hrozně mě to baví. Nejhezčí místo kde jsem v životě byl. Plno kamenů na bouldering mezi lagunami. Zkouším i nějaké to DWS a je to úžasné. Při zpáteční cestě s Radmilem objevujeme novou cestu v kopci. Totální krpál ale výhledy za to stojí. Příjemně osvěžení vaříme večeři v perfektní náladě celí namotivovaní na zítřejší lezení.
4 Den: A jde se zase lézt. Z minula mám rozdělanou Familiju a je třeba dolézt. Prvním pokusem se nemohu ani nadechnout jak je velké vedro. Ale druhým pokusem se mi daří přelez a první takový cíl jsem si splnil. S povzbuzováním místních lezců to šlo samo :D. Jura taky zkouší a jde mu to velice dobře. Po chvilce se přemisťujeme do sektoru Tragaldabas. Jura leze Tragaldabas 7c+ a říká: „Zkus to na flash“. Nalézám do toho a celkem jednoduché. Má to dvě délky. První za 7a+ a celé 7c+. Daří se mi flash a znovu si posunuji svoji laťku. Musím říct, že mi to přišlo hodně lehké. Zatímco Spasiva Iva rovněž za 7c+ je jiné kafe. Bojuji už od samotného začátku. Převis jako kráva a laktát teče a teče. Po nejtěžším boulderu se dostávám do madla. Zde musím udělat opravdu dlouhý krok z mikro chytů. Ale nemám už tolik sil udělat tento krok. Prsty se potí, vedro, že pot mi teče do očí, ale naprosto si to tady užívám. Předloktí totálně natečené, unavené, že dnes už nic nevylezu.
5 Den: Mám chuť se zakousnout do něčeho těžkého a tak si vybírám Espirit Rebel 8b. Krásná vytrvalostní linie, kde musíte běžet, jinak vás dostane laktátový humus. Kolínek je zde hodně a tak konečně můžu použít svoje ručně vyrobené nákoleníky. A musím říct, že je to super. Stehna okamžitě tolik nebolí a kůže nekrvácí :D. Zhruba do půlky cesty je lezení relativně jednoduché, ale teče vám. Na dvou posledních madlech se dá ještě oddáchnout a pak následuje nejtěžší místo a pro mě noční můra. Hodně těžký boulder za malé a oblé dírky. Z madel se udělá pumpa do dvouprdy, založí se pata a nátah do pidi stisku, který je krápníkovitého tvaru. Z něho nabrat tupý spoďák a jít do totál oblé díry. Vše se odehrává v 35 stupňovém převise. Z dírky šáhnout do další a dostanu se do spoďáků, které na první pohled jsou madla, ale jakmile k nim dolezete, stavají se spíše chyty na cvaknutí a musí se lézt dál. Ze spoďáků se chytí pravačkou polomadlo a hodně malý lištostisk. Z těchto dvou chytů je nejtěžší krok celé cesty a to skočit do oblé lišty. Dál už to není až tak těžké ale máte brutálně natečeno.
Takže dneska zkouším vykutit kroky ale mám dost. Jura zkouší El Delphin a přichází ke mně jedna Japonka. Chtěla by odjistit. Říkám: „ Yes ok“ a za chvíli běžím za ní. Za pasem má dlouhé šáhlo a leze s ním. Leze nějaké 7c+ ale vypadalo to, jakoby to lezla snad celý den. Hákovala a šáhlovala každou presu. :D. Když nelezu a nejistím, ležím na zemi a koukám do průvodce. Najednou se zvedl obrovský vítr a průvodce letěl pryč. Naštěstí ho za v času borci chytili, jinak by skončil kdesi v pr... :D Na dolez si jdu zkusit Spasiva Iva, kterou mám nedolezenou. Těžký krok dávám a cestu přelézám. Myslím si, že je to těžký 7c+ ale nádherný. Slunce konečně přestává tolik pálit a dá se nějak rozumně dýchat. První spáleniny jsou na světě :D
6 Den: A je tu další restday. Jurovi a Hanzovi se nikam nechce jít ale já a Radmil se vydáváme na nezapomenutelný výlet. Máme v plánu se jít podívat na famózní sektor, který se tyčí nad vodou zvaný La Piscineta. Od našeho kempu je to cca 3-4 km. Vycházíme v 13:30 a do kempu přicházíme kolem 19:00. A teď vám povím celý příběh.
Máme s sebou lezeckého průvodce. Radmil podle něho navádí, kde máme odbočit a tak. Víme, že v tomto sektoru lezl jeden borec, co nemá nohu, tudíž to nemůže být daleko. Asi po 3 hodinách šíleného šlapání kdesi v poušti si říkáme: „My jdeme asi blbě“? Radmil: „Neee jdeme dobře“. „To už musí být za tím kopcem“, říká Radmil. „Tak jo, uvidíme“. Jenomže když už jsme na kopci, nic tu není. Jen suché křáky a nic. Vydáváme se dolů po vyšlapané cestě, že tam něco musí být. Další hodinu kráčíme dolů, kde přicházíme k řece. „Jo konečně jsme tady“, si říkáme. „Ale kde to je“??? Všude samé balvany a žádné skály. „Hej půjdeme kolem řeky a uvidíme“. „Tak jo“. Půl hodiny šlapeme a nic. Docházíme k místu, kde nejspíše končí stopy člověka. Asi kanoisti. Tady už to začíná být fakt o hubu. Balvany dosahují výšky paneláku a my mezi tím jdeme. Radmil to vzdává a jde se okoupat. Já říkám, že se půjdu podívat ještě dál, co tam je. Přeskakuji z paneláku na další a bojím se. Pode mnou 15 metrové výšky s prudkým proudem. Pořád nic nevidím a raději to otáčím a jdu zase zpátky.
Radmil celý vyděšený jestli se mi nic nestalo :D. když mě vidí, úplně si vydechnul. „Kašleme na to a jdeme zpátky do kempu“. „Jo skvělý nápad ale ještě si zaplaveme tady v jezírku“. „Ok“. Chystám se ke skoku do vody, ale najednou vidím cosi plavat dlouhého ve vodě. „A k.... to je zmije“. „Rychle pryč“. Udělám krok dozadu a pod kamenem, na kterém stojím je další. „OOOOhh nnnnnee“. Rychle skáču na další. Kdyby nás to uštklo, ani nevíme, zda to byla zmije nebo něco jiného, civilizace je moc daleko. Nic, balíme věci a vracíme se zpět. Jídlo už nemáme a o vodě nemluvím. Čeká nás 3-4 hodiny cesty zpátky. Vody cca 0,5 l každý. Vedro 40°C. „Vyšlapeme na kopec a poběžíme“, říká Radmil. Takže během to dáváme skoro až do kempu, jinak bychom tam byli až dodnes :D
Když vidím kemp, cítím záchranu. Radmil to okamžitě balí v hospodě a dává pivo. Já se doplazím na židli a sedám. Jura s Hanzem vyděšeně čučí kde jsme byli. A já mu povídám: „ Ani se neptej“ :D. „Byli jsme kdesi v prdeli, ani nevíme kde a jsme totálně unavení“. Kolik jsme toho vlastně nachodili? Já myslím, že těch 15 km to určitě bylo, ale pořád do kopce. Po večeři se jdeme zeptat na recepci kde ten sektor vlastně je. Baba nám říká, že tady hned za silnicí je odbočka. „K.... Radmil děláš si prdel“??? „My jsme šli na opačnou stranu vole“. „Já tě zabiju“ :D Těch kaňonů je tady více a my jsme byli úplně v jiném. Ale aspoň máme zážitek, na který nikdy nezapomeneme. Dobrodruzi :D
7 Den: Ráno vstanu a nemůžu se postavit na nohy. „Ooo to bolí“. Rozlez je totální katastrofa. Dávám pokusy do Spirita ale marný. Jsem totálně hotový a nejde to. Do toho vítr fouká jako vichřice. Radmilovi to taky nejde. Kluci se nám smějí, jací jsme to blázni. Takže dnešek beru spíše odpočinkový. Jinak se dozvídám, že Espirit se leze více zleva přes velké chyty, takže měním program a šílený boulder vynechávám. S ním prý 8b+. Ale nebyl jsem ho schopen pospojovat.
8 Den: Cítím se už lépe a jsem namotivovaný to přelézt. Espirit Rebel je na řadě. Nákoleník tejpuji k noze, obouvám lezečky a jde se na to. Dolézám k nejtěžšímu místu, zatínám zuby a vší silou stiskávám chyty. Chytám skoro v pádu madlo, za které dávám koleno a nohand. Cvakám slaňák a radost je veliká. Mám tak nateklé předloktí, že mi snad ani neodteče. Přicházím k věcem a všude kozy. Asi 40 koz si tam pobíhá. Házím jim piškoty a pomalu se ke mně přibližují. Listuji v průvodci a najednou je koza vedle mě. Nesmím se hýbat, protože má velké rohy a aby mě nějak netrefila, když se zlekne. Dnes super zážitky. Za úplné tmy se vracíme do kempu.
9 Den: Tak tento restday už nejsme blbí a raději se jdeme znovu koupat do kaňonu. Objevujeme zde hodně šutrů na bouldery a cítím se jako bych byl někde v Rocklands. Broděni po pas ve vodě, skoky a opalovačka na slunci. Prostě těžká pohoda. Ležíte na rozpáleném kameni a díváte se na lezce, kteří lezou. Co víc si přát :D.
10 Den: Ráno brzo vstáváme, abychom stihli jakési lepší podmínky, než začne to vedro. Pokouším se o onsight cesty A Cravita 8a. Celá je po madlech a jeden boulder uprostřed. Bohužel v něm padám a je po onsightu. Po boulderu už je lehké lezení. Na druhý pokus přelézám. Vidím malého kluka, jak vylezl úplně na pohodu jedno 8a+ a v zápětí na to už visí v 8b+. Mezi pokusy krmím kozy a na oplátku mi chčijí mezi batohy. „Kozy běžte do prdele, nic už nedostanete“ :D. Každého se ptáme, jak dopadl světový pohár, ale nikdo neví. Musíme si počkat, až dojdeme do kempu. Vedle Espirita se nachází cesta Ixea 8b+. Letošní cíl byl jasný. Vylézt obtížnost 8b+. A více informací o této cestě a její zdolání si můžete přečíst zde: http://www.nadzemi.cz/lezeni-svet/fyq-cesta-k-uspechu-zdolani-8b
11 Den: Nacvičování Ixei mi jde velice dobře a tak zkouším a zkouším. Na dolez dne vylézám Aquest Any Si 7b+ na onsigt a hodně těžký Que Barbite 7b. Brutální boulder u druhého jištění. A tohle má být 7b?? to si dělají snad srandu. Za mě klidně 7b+ ne-li 7c. Jsem totálně unavený po celém dni. Hanz s Radmilem už to zabalili brzo kvůli vedru, ale my s Jurou valíme dál jednu cestu za druhou. Večer nám kluci říkají, že tady s lezením končí a chtějí přejet do Ceuse. „ Neee“? „ Já nikam nejedu“. „Proč“??? Prý je jim velké vedro tady a nedá se lézt. „Jak se nedá lézt“? „Já lezu 8b v tom horku tak co tady žvaníte“? :D lézt se dá, jenom se musí chtít. Dávají nám 2 dny a pak se prý jede. Celou noc mám zkaženou, protože vím, že když Ixeu nevylezu, celý trénink byl naprosto zbytečný.
12 Den: Jede se nakupovat do Huescy. Stavujeme se do lezeckých obchodů a mají zde veliké slevy. Opravdu veliké ale i tak na mě drahé. Bunda, která stála 300 eček je zlevněná na 150 :D hmmm pro mě to pořád není sleva a tak jen pohlížím, co tu mají všechno možné, až narazím k regálu knížek. Listuji průvodcem na Siuranu a čučím jak puk. Helča tady má fotku. „Ty brdo“, říká i Radmil a hned si to fotí. Potom jedeme do shopu něco nakoupit. Kupujeme masa, že si je večer ugrilujeme. I když grily byli plné lidí, pánvičky to vždy jistí :D. Čisté prádlo dochází a tak mi nic jiného nezbývá než si vyprat. Pletu si prádelnu s umývárnou na nádobí. A proto všichni tak na mě čučeli, co to tady dělám :D
13 Den: Dnes je den „D“. Mám v plánu vylézt Ixeu. A jak se mi zadařilo?? To si můžete přečíst v odkazu výše. Vše je tam popsané.
14 Den: Tak a je tu poslední den lezení v Rodellaru. Ach jo, mi se nikam jinam jet nechce. Na těžkou cestu už není moc času a tak proto si lezu, co mě napadá. Mám vybranou cestu El Corredor De La Muerte 8a. Je to hodně převislá cesta ve 30 stupňovém převise. Má okolo 40 metrů a presek ani přesně nevím ale jejich tam mnoho. Pokouším se o onsight a dolézám do půlky. Klepu na madle a pokračuji dál. Najednou se z madel stávají lišty a nejspíše to bude boulder. Mám docela nabrané, ale zkouším kozit nohu a skákat do lišty. „Ale neeeee“. Já jsem tak slabý, že nejsem schopen udělat ani takhle primitivní krok. Když dolézám ke slaňáku, jsou tu samé madla. Takže znovu a znovu pokažený onsight. V druhém pokusu blbě chytám lištu, ale na třetí dávám na pohodu. Jen si musím vynechat 2 presy pod slaňákem aby mi vyšlo lano dolů. Když jsem si ji prolezl poprvé, Jura musel dolézt až k první expresce a já slézat po stromu dolů a Jura pak slanit od první presy, která byla vysoko :D. Opravdu TOP 8a tady v Rodellaru. Samé madla v mega převislé stěně. Krápníky, lišty, kolínka nikdy jsem tento styl nezažil. Rodellar je okouzlující a nádherný.
Přesouváme se s Jurou do sektoru Pince Sans Rire. Akelerre za 7c+ je první linie, která mi padá do očí. Stojím dlouhou frontu na tuto cestu. Konečně jsem na řadě. V cestě jsou dvě lišty, madlo jinak samé stisky, krápníky a hlavně kolena. Ale Roddelarskou smůlu nemohu prolomit. Opět padám na onsight půl metru pod slaňákem. Já už fakt nevím, co mám dělat. Vždy kydnu u slaňáku. Ale cítím se v jakési pohodě. Žádný stres, protože mám splněno, ale pořád ta hlava chce více a více. Druhý pokus je přelezový a tak samo i v Maria Ponte El Arnes 7b+. Opravdu španělské lezení. Krápníčky daleko od sebe, technické lezení a krásný výlez jako v Olianě. Bříško a krápníky. Touto cestou se loučím s lezením tady v Rodellaru a bude mi opravdu chybět. Kluci už tento den odpočívají a šetří síly do Ceuse. Kůže bolí, samé odřeniny ale to k lezení patří. Počasí vyšlo parádně a po dolezení poslední cesty začíná pršet. Kluci jdou do kempu, ale já si musím ještě vyběhnout na kopec, abych znovu vyděl tu nádheru a rozloučil se skálami.
15 Den: Balení věcí do auta a přejezd do Ceuse. Jakože začínám se i trochu těšit. Jednou jsem tam chtěl jet a ten čas právě nastal. Z okénka od auta naposledy se dívám a už jsme na dálnici. Cesta do Ceuse nám bude trvat okolo 14 hodin, takže nic moc. Večer dojíždíme na parkoviště do Ceuse a skály? Paráda. „Celkem daleko hoši ne“??? „To půjdeme tím kopcem nahoru“?? „Ano cca 1 hodinu“. „Ohhh nneee já chci zpátky do Rodellaru“. :D. Ze 40 stupňovitého horka přijíždíme do 15 stupňové zimy. Takže místo kraťásků beru na sebe čepici a péřovku.
16 Den: Kosa jako blázen. „Ať to slunko už vyleze“. Ovesná kaše na snídani, nabalit věci a hurá nahoru. Asi po 15 minutách cesty se ptám, kdy už tam budem? „Ještě ne“, se ozvalo. „ To je teprve začátek“. „Cože“? „Si děláš prdel“? Kdo nebyl v Ceuse, nepochopí. Když konečně se doplazím nahoru, jsem totálně zničený. Zpocený až na trenky a dýchám jako bych běžel maraton. Ale skály jedna velká bomba. Nevidím ani na vršek. Samé díry a převis. Ihned se pouštím do Vagabond 7c, kterého dávám na OS a nálada je obrovská. Na druhou stranu mé prsty, které jsou zvyklé na španělské chyty – madla,madla,madla a krápníky a kolínka, tady jsou dírky a malé lišty. Vůbec nevím, jak se zamyká lišta, natož bere dírka. Ale po několika cestách si prsty zvykají a lezení si jenom užívám v plné parádě. A cesty hodnotím pozitivně. Krása a krása. Nejde to ani tady napsat.
Dopoledne trávíme v Kaskadach kde ještě vylézám Blanchess Fesses 7c. Pro mě srdcovka. Dlouhé pumpy po dírách, mezi kterými nic není. Někdy kolem 13:00 hodiny zde začíná svítat slunko a nedá se lézt, tudíž přecházíme na druhou stranu kopce. Na vlastní oči konečně vidím sektor Biographie a okolní cesty. Dokonce projekt od Sharmy. Odpoledne lezeme v sektoru Demi Lune, kde zkouším Carte Blanche. Je to jedno z nejlevnějších 8aček ale myslím si, že to je poctivý. Dole nástupní campus je pro mě brutál a dále spíše silovovytrvalostní lezení s ještě jedním boulderem. Kůže mě bolí a na další pokus už nemám ani sílu. Do toho plno lidí čeká cca, 20 lidí ji zrovna leze a čekat se mi fakt nechce.
Na dolez si dávám Lapinerie 7b. Hustá cesta. Začátek v kolmáči, který nemůžu ani snad vylézt. Mikro oblinky a nohy naprd. Dále dobré díry a naklopí se to do převisu a konec je třešnička na dortu. Ze dvou malých lišt dlouhý skok do madla. To snad nemůžu ani doskočit a při flashi padám z topu. Druhým pokusem nečekaně tento skok dávám a radost mám velikou. Večer na parkáč přijíždí Adam Ondra, Patxi Usobiaga, Edu Marin se svým tátou, do toho ve skalách jsme potkali Alizee Dufraiss, Sachi Amma, Daniela Junga a spoustu dalších. Adam mi radí, ať zkusím zítra jedno 8b L Ami De Tout Le Monde.
17 Den: „Achjo zase ten kopec, neee“ :D Sice už to není tak těžké to vyjít, protože všechny věci jsme nechali nahoře pod skálami, ale i tak... Na rozlez Super Mickey 7b ve kterém mi docela nateklo a jde se na 8b. Jsme tady poměrně brzo, tudíž nemusím čekat ty dlouhé fronty na cestu. Cesta vypadá úžasně, ale je strašně daleko :D. Nástup je exkluzivní. Náskok z kamene do cesty. Dál už jen silové kroky za malé, hodně malé chyty. Dolézám dvě expresky pod slaňák, ale dál už nemůžu. Nevím jak na to a vůbec to silou nedávám. Absolutně krásná cesta, ale nemám na ni sílu. Každý krok na max a hrozně dlouhé šáhy. Po 2 týdnech a něco lezení už nemám takovou sílu a cestu opouštím s tím, že se do ní příště vrátím a vylezu ji.
Adam prý zkouší Three Degrees Of Separation 9a+ a tak se rychle jdeme podívat na pokus. Zážitek nepopsatelný. Takové kroky, no nic pro mě :D cesta senzační a ty skoky, to je boží. Po pokusu jdu zkusit Carte Blanche. Navazuji se na lano a přichází Adam, že se podívá na pokus. Jsem nervózní, protože to musím vylézt a nesmím spadnout. Dávám do toho úplně vše a cestu vylézám. Slaňák cvakám z lišty a né jak ostatní lezci, že chytnou slaňák a teprve cvaknou. To je pro mě ojeb. Za tmy zkouším Burinator 8a. Nikdy jsem s čelovkou nelezl a proto mě to láká a musím říct, že je to bomba. Úplně jiné lezení než ve dne. V těle mi běží adrenalin o sto šest.
18 Den: První francouzký restday. V plánu je koupačka a nákupy v Gapu kde se zrovna koná Tour de France. Chceme stihnout start, ale bohužel nevíme, v kolik se jede. No a tím pádem jsme to nestihli. Ale aspoň vidíme ty stáje od cyklistů atd. V lezeckém shopu nakupujeme mága, protože všechno jsme už vypotřebovali. Následně koupačka a hurá na večeři. Ještě taková poznámka: Každé ráno před svým autem cvičí jeden jogin. Cca 2 hodiny :D Pak jsem ho viděl ve skalách a lezl bez lezeček na boso kolmé cesty. Docela borec :D.
19 Den: Jako každodenní lezení v kaskádách a zkouším Mirage 7c+. Opět mám smůlu a v onsightu padám na konci cesty. Tato linie je božská. Připomíná mi lezení na písku. Daleké odlezy a technické lezení po malých chytech. Odpoledne mám tu možnost vidět na vlastní oči přelez Adama v jeho 9a+. V tu chvíli nikdo nemluví a jen se dívá. Akorát jen jde slyšet cvakání foťáků. Když Adam doskakuje první skok, Sachi Amma který zrovna drží sušenku v ruce, praská mu:D. Adam přelézá a je to pro mne obrovský zážitek. Cítil jsem se jako v kině. Potom jdu zkusit nedolezený Burinátor. Už jsem skoro navázany na laně a v tom vidím přede mnou v dálce bílý mrak. Blíží se čím dál rychleji k nám. Za chvíli je přímo nad námi a je mlha. V tu chvíli začíná hrozně pršet a bouřka. Blesky nám lítají nad hlavami jeden za druhým. Všichni lezci se krčíme společně pod převisem a čekáme, kdy to konečně přestane. Celkem prdel být na 2000 metrovém kopci s blesky okolo nás.
Po hodině to přestává a za další hodinu je skála suchá. Burinátor padá prvním pokusem a bez nohandu za koleno. S tím je spjata jedna historka co mi říkal Adam. Jednou jeden lezec strčil kolínko do takové díry co tam už není. Nemohl ho vytáhnout a musel přiletět vrtulník se záchranáři a sbiječkou skálu rozbít. :D To bych nechtěl zažít. Chudák prý měl ještě k tomu kraťasy :D. Po cestě dolů na parkál jsem totálně od bahna. Sestup po hlinité rozbředlé cestě je geniální. :D. Jura s Radmilem dnes bivakují tady nahoře.
20 Den: Ráno vstáváme a v lese slyším hluk. Patxi a spol mají campusový desetiboj. Hustý co ti kluci dokážou udělat. Dneska vylézám Sueurs Froides 8a+. Nejdříve mi to zatéká opět deštěm, ale později cesta je suchá, i když při přelezu některé dírky ještě byly zateklé. Na konci dne zkouším na flash za tmy jedno 7b+ ale ujíždí mi nohy za nejtěžším místem. Let do tmy nebyl zrovna příjemný, ale geniální zážitek.
21Den: Poslední lezecký den našeho velkého tripu. Jura s Hanzem už nejdou lézt ale Radmil je borec a i 4 den v kuse lezení jdeme ještě nahoru. Prsty jsou už úplně na kaši a jen posílám jedno 7b+ Corps Etranger. V cestě jsou dvě za sebou jednoprstovky a hrozně mě to bavilo. Okolo 12 hodiny scházíme dolů, nabalíme věci a dlouhá štreka domů.
Tento zájezd hodnotím kladně. Splnil jsem si sen + poznal nové lidi a načerpal plno zážitků jak ve Španělsku nebo tady ve Francii. Zkusil jsem si lezení v převise po krápníkách i v převise po malých dírkách. Dva odlišné styly a dvě odlišné oblasti. Každá má svoje kouzlo a do každé z nich se budu rád vracet. Vybál jsem se a užil si každý den. Někdo slavil jako Jura svoje první narozky a někdo si vylezl svůj sen. Doporučuji všem navštívit tyto dvě oblasti, protože to stojí za to.
Co jsem vylezl: Rodellar: Ixeia 8b+, PP 7
Espirit Rebel 8b, PP 11
Familia Manson 8a+, PP 4
A Cravita 8a, PP 2
El Corredor De La Muerte 8a, PP 3
El Delphin 7c+, PP 2
Made In Mascun 7c+, OS
Maldita Codicia 7c+, PP 2
Tragaldabas 7c+, Flash
Spasiva +Iva 7c+, RP 2
Akelarre 7c+, PP 2
El Team Fumeta 7c, PP 3
Aquest Any Sí 7b+, OS
Maria Ponte El Arnes 7b+, PP 2
Que Barbite 7b, RP 4
Ceuse: Sueurs Froides 8a+, PP 7
Carte Blanche 8a, PP 3
Burinator 8a, PP 4
Mirage 7c+, PP 2
Correspondance Immaginaire 7c+, PP 2
Vagabond D Occident 7c, OS
Blanches Fesses 7c, PP 3
Corps Etranger 7b+, PP 2
Lapinerie 7b, PP 2
Super Mickey 7b, PP 2