Mitterdorf a Alpinistické soustředění
Zúčastnil jsem se dalšího Evropského poháru, který se konal v Mitterdorfu. Kvaldy se mi moc nepovedly. V první chybuji a odpočinkové místo přelézám, což mě později stálo hodně sil. Druhá kvalifikace byla v kolmém profilu. Celý závod se konal venku na stěně, přičemž bylo okolo 30°C. Na druhou cestu začalo pořádně péct slunko. Ale i tak dávám do toho vše, a když si chci poupravit ruku na struktuře, uklouzne mi. Končím na 28. místě.
Po skončení závodů mě nabírá Stoupa společně se Stračenou a Vojtou Vlkem a míříme směr Dolomity. Cesta je nekonečná. Když konečně přijíždíme na místo, dějou se ale věci. Hledáme nějaký parkál, kde bychom přespali. Tma je jak v pytli. Jedna hodina v noci. Stoupa zajíždí na jedno z parkovišť, ale jsou tady kameny, kde bychom nepostavily stany. Stoupa couvá autem zpět na silnici a najednou na něho křičím: „Stooopp“. Okamžitě zastaví a zadní pneumatika je ve vzduchu. V poslední chvíli jsem uviděl, že couváme špatným směrem přímo do jámy. Obrovské skoro 10 metrů. A hluboké to se ani neptejte. Pomalu se přemisťuji na Vojtovou stranu a Stračena k řidičovi abychom auto zatížili. Naštěstí jsme se z toho dostali.
Všichni jsme si oddychli a raději dojíždíme až k chatě Auronzo. Je nám divné, že tady nikdo není. Žádné auta. Rozbalujeme stany a zasloužený spánek. Ráno nás budí chlápek a křičí, ať okamžitě vypadneme. My na něho, že jo až se vyspíme. „Ne ne musíte hned“, říká. „Před dvěma dny spadla tady kamenná lavina a zabila dva lidi“. V tu chvíli jste měli vidět ten fofr, jakým způsobem jsme rychle vypadli. Dva příběhy, dva dobré konce. Teď už jsme si vše snad vybrali a už se nám nic nemůže stát, jsme si říkali.
Přemisťujeme se na jiné parkoviště, dáváme snídáni a při tom hledíme na tu krásu. Výhledy prostě paráda. Při chystání materiálu se domlouváme, co polezeme. Věděl jsem předem, že nepolezeme nic lehkého ale ani těžkého. Třeba max do 7c. Stoupa na mě volá: „Polezeme Belavistu 8c“. Cože si dělá prdel ne???. Ale byla to pravda. Jakože ne že bych nechtěl lézt tak fantastickou cestu ale trochu jsem se začínal bát. Nikdy jsem nelezl takhle v horách a přitom na hranici svých možností. Pod stěnu jdeme cca 30 minut, a když vidím ty převisy a co mě čeká, tají se mi dech. Nervozita stoupá čím dál víc. Pod stěnou dostávám krátké školení co a jak, no a potom se jde na věc. Jestli si myslíte, že lezení, tak jste na omylu.
Čeká mě 100 metrové džimarování s batohem a věcmi. Stračena s Vojtou lezou vedle nás cestu Švýcarna 8b a já jen chcípám džimarováním. Moc to neumím a už prostě nemůžu. Bandasky jsou nateklé kyselinou mléčnou a skoro umírám na vyčerpání. Po dlouhé době dorážím na místo. Stoupa chce totiž jen zkusit klíčovou délku Belavisty, tak proto to džimarování. Jsem totálně unavený a teprve mě čeká lezení. Prý 4 hodiny a jdeme dolů. Nakonec z toho bylo 8 hodin lezení, ale stálo to za to.
Na štandu kde je plno fixních lan, pod sebou máte prázdnotu, sedíte v odsedce vám nedá moc chuť do lezení. Kolem sebe ohromné střechovité převisy. Začínám lézt. Skála je velice vlhká, ale prý to je tak celý rok. Nikdy to nevyschne. Pořád máguji ,ale s mokrýma rukama mi to jde hůř. Traverzovým lezením dolézám ke klíčovému boulderu za cca 7B+. Jsem tak posraný, že to nejde ani popsat. Expozici co mám pod nohama je hrozná, ale na druhou stranu mi uvnitř těla cosi napovídá: „Lez dál, jsi lezec a ne srágora“. To padání do starých skob, kdy nevíte, jestli to sváma poletí dolů je hrůzostrašné.
Vždy, když jsem spadnul, musel jsem vydžimarovat 5 metrů zpátky nahoru. Jinak se dobrat nejde. Po několika pádech konečně lezu zpátky na štand. V klíčové délce se střídáme s Polákama, takže džimarování pro mě neskončilo. Dochází nám voda a jídlo. Balíme všechny věci, lana házíme dolů a slaňujeme zpátky na zem. Ten pocit, když jsem se postavil na zem, byl neskutečný. Všechno to ze mne spadlo a nohy přestaly bolet ze sedáku. Díky Stoupo, že jsi mě vytáhl do tak skvělé cesty a určitě se někdy do ní vrátím. Dole na parkovišti nás čekají kluci + přijel i Asu s Tendonu. Začíná natáčení pocitů a líčení zážitků. Večer přejíždíme do Valle dell´Orco, kde na nás čeká grupa.
Přijíždíme na místo, kde nás vítá Terka, Matěj, Ondra, Šatavis, Standa a Honza. Prší tady prý už třetí den a skály jsou totálně zateklé. Tudíž dáváme rest a já poprvé v životě jsem rád, že mohu restovat :D. Vynášíme aspoň materiál nahoru a poznáváme zdejší lezení. Zde se leze jen po vlastním jištění, takže se máme na co těšit.
Druhý den přestává pršet a jdeme lézt. S Vojtou se nemohu dohodnout, kdo z nás první poleze. Vojta vyhrává. Dostáváme friendy a vklíněnce a máme lézt. Vůbec nevíme jak zakládat. Dostáváme krátkou radu která zní: „Strčíš to do spáry a lezeš“. Hmm dozvěděl jsem se toho hodně :D. Zkoušíme spáru za 6a. Oba dáváme na první pokus. Ale musel jsem v tom pořádně zabrat. Žábu moc neumím, prstoklad taky ne, takže jsem to lezl celé na sokola a udělal jsi z toho třeba 7a. Nohy do spáry? Kde že. Pěkně na tření vedle, protože do spáry je taktéž dávat neumím :D. Valíme jednu cestu za cestou a na závěr dne lezeme vícedélku Fessura Della Disperazione 6a+. Je to velká širočina. Máme jen jednoho frienda s takovou velikostí. Takže celou 30 metrovou délku lezu s jedním friendem a posunuji si ho za sebou. Super pocit mít jen jednoho a věřit mu :D. Byl to báječný den. Plno strachu, adrenalinu a hlavně zážitků s kamarády.
Následující den zkoušíme zdejší nejtěžší spáru a to Green Spit 8b. Já a spára??? Za pokus to stálo. Supr lezení v převise ale můj styl to rozhodně není. Žába větší než moje ruka, takže for me is not real. Celí rozbití si jdeme večer, než se setmí alespoň trochu zaboulderovat poblíž kempu.
Ráno vstáváme poměrně brzo. V plánu je zkusit opět nějaké spáry a jedno sportovní 8a. S Vojtou do něho jdeme okamžitě a konečně se poznáváme. Žádné technické kroky, žádné žáby. Na chvíli morálová úleva :D. Místní žula dokáže opravdu žrát kůži a po několika pokusech se mi bohužel nedaří přelez.
Večer kvůli počasí přejíždíme do Švýcarska do oblasti Lungern. Určitě doporučuji zde navštívit. Lezení pěkné. Daří se mi přelézt 7c na flash a 8a.
Další den opět přejíždíme a to do oblasti Burst v Rakousku. Opět doporučuji. Podobá se to Frankenjuře. Dlouhé a vytrvalostní cesty zde na vás čekají. Únava se sečetla a laktát se valí i z uší. Večer se všichni loučíme a jedeme domů.
Co jsem vylezl: Schneeflitchen 7a OS
Für Dich 7a flash
Jenseits 7c flash
Weisse Arena 8a PP 2
Non So Chi Mi Tenga 7a+ flash
Elisir D'incastro 6b+ flash
Le Chiacchere 6c+ OS
Ti Ho Perso Cavallino 6b+ OS
Totem Bianco 6c+ flash
Fessura Della Disperazione 6a+ OS
Camino Bernardi 6a+ flash
Il Signore Nero 6a+ OS
L'eroe Dei Due Mondi 7a flash
Incastromania 6a flash
A nějaké videjka jak jsme se tam měli báječně :)