Mistrovství světa Arco 2016
Zrovna co jsem se vrátil ze soustředění Alpinistů, najel jsem na tvrdý trénink. Zvyknout si po dlouhé době na umělé chyty mi trochu trvalo ale na MS do Arca jsem odjížděl v nejlepší formě. Vše začalo odjezdem do Lipníka, kde jsem před odpoledním odjezdem, ještě zašli narychlo si vylézt pár cest na Gabrielku.
Odpoledne kolem 17:00 vyjíždíme. Nesnáším cestování přes noc. Nikdy nejsem schopen usnout a další den to bylo na mne znát.
Je středa ráno a právě přijíždíme do ZOO Campu. Jsem natolik unavený, že volím nejrychlejší cestu do stanu. Po třech hodinách se probouzím horkem. Ve stanu je jak v sauně a nedá se spát. „Co budeme dělat“?, ptám se Kuby. A odpoveď byla jasná. Jde se lézt do Massone.
Když jsem byl poprvé v Massone před cca 4 lety, kde jsem si vylezl svoje první 7c, v paměti mi zůstala linka Pietra Murata 8b+. Lezl ji tehdy jeden polák a moc se mi zalíbila. Dokonce se vyjadřoval ke klasifikaci spíše 8c. No a tento den jsem ji mohl poprvé zkusit. Asi každý z vás ví, o jakou linku se jedná.
Je dlouhá skoro 50 metrů a pořád lezete v brutálním převise. Spíše strop. Je tam několik těžkých boulderů, které postupně gradují. Pády pod řetězem jsou zde úplně normální
Společně s Kubou se do toho vrháme. Každý z nás to krokuje 2 hodiny. Je to opravdu dlouhé. Ihned v úvodu je těžký boulder za koleno. Držíte oblé chyty a stupy nejsou nic moc. Po boulderu je lehčí sekvence kroků ale pořád musíte zabírat. Dolezete pod další boulder. Nohy na tření, oblé lišty a kroky na moje rozpětí. Musím to řešit úplně jinak než Kuba, který to všechno přesáhne. Potom se dostanete do skoro nohandu, kde musíte všechno, co jste nabrali vyklepat, protože od tohoto místa vás čeká teprve lezení :). Najednou se dostáváte do brutálního převisu. Chyty nejsou až tak špatný ale jsou to hrozně moc dlouhý kroky, které vás stojí moc sil. Cvakáte asi už 15 expresku a to ještě nejste ani v půlce. Přichází na řadu třetí boulder. Pro mě totální úlet. Žádné nohy, oblé kostky, které vůbec nezabírají, a různě se musíte v tom točit do stran. Dvě malé krysy přebrat a nabíráte velký spodák, kde se dá trochu oddáchnout. No a zase pumpy a pumpy. Tady už hrozně teče a moc se to nedá sklepat. Pár dobrých chytů tam je ale nedá se na nich sklepat do nuly. Hlavu už máte skoro odkrvenou z převisu. Konečně po 30 metrech se blížíte ke konci. Ale posledních 15 metrů je nejtěžší. Výlez ze stropu nad hranu mi vůbec nejde. Opět dlouhé pumpy a skok do 2cm lišty za hranu. K tomu špatné oblé stupy a z lišty přebrat další malé lištičky. Potom dva docela dobré chyty a následuje 5 metrové lezení bez odpočinku. Samé kříže, přebírání chytů a na závěr obliny. Po tom všem chytnete dobrý bočák. Čučíte na slaňák ale nevíte jak ho cvaknout. To je právě ten oříšek z celé cesty. Z bočáku co nejrychleji přeběhnout malé oblé lišty a rychle cvaknout řetěz z totální mrdy.
Doufám, že pro fantaziji vám to stačilo si vybavit tudle cestu. Takže šup šup na flashový pokus :)
Takže dneska dáváme každý jen dva prolezjzací pokusy a jsme kantáre.
Závody nám začínají až za 3 dny, tudíž druhý den opět míříme do Massone. Na rozlez 6c a hurááá do Muraty. S kubou dáváme už nějaké ostré pokusy, ale mě se vůbec nedaří spojit jednotlivé kroky. Zatímco Kuba padá pod vrcholem. Dva pokusy a jsem totálně hotový. Rozlézám si ještě cestu Il Muratore 8a+.
Je skoro stejná jako Murata, akorát je mnohem lehčí. Nejkrásnější je spodní pasáž. 15 metrový traverz po suprových bočácích a lištách. Dá se tam udělat i nohand za patu a potom příjde boulder. Dlouhou dobu jsem ho nemohl vymyslet ani dokonce Kuba. Kvůli výšce jsem nemohl udělat jeden krok. Ale nakonec jsem to ojebal silou přes supr malý chyt, takže na výšku se nemohu vymlouvat :). Dále následuje lehčí pasáž za pozitivní chyty, která postupně graduje až do velké police. Postupně musím vynechat dvě jištění, protože je nejsem schopný cvaknout. Na polici se dá dobře orazit no a ještě je dost nepříjemný výlez z převisu za super malé chyty. Je dlouhá okolo 35 metrů a lezení je krásné, i když to tak na pohled nevypadá. Balíme věci a valíme na slavnostní zahájení.
Je to nejlepší zahájení, na kterém jsem kdy byl. Slavnostní průchod nám začíná u stěny a postupně jdeme přes celé město až na náměstí. Mám tu čest, že jsem byl vybrán jako vlajkonoš :). Po projevu prezidenta federace, nastal kulturní zážitek. Tanečnice, workoutisti a jiné šílenosti, které jsme měli možnost shlédnout. Bylo to opravdu výborné :).
Dneska volíme rest před závody. Další den mě čeká kvalifikace boulderů, tudíž dnes jen max vycházku do města. Obchůdky přece nemohu vynechat, zvláště když jsou lezecké. Omrkneme i zdejší bouldery a zbytek dne trávím v campu u bazénu a s kámoši.
A je to tady. Nástup do izolace. Polezeme formátem 4 bouldery OS, 5minut na jeden boulder. V izolaci trávím 4 hodiny, než konečně přicházím na řadu. Někteří jsou tam i mnohem déla jako Adam, který šel na řadu až v 4 odpoledne. Mimochodem izolace se uzavřela v 8:30 ráno. Když odpočítávají poslední sekundy než v běhnu na podium, nemohu se dočkat. Srdce mi buší jak o závod. Odevzdávám lístek rozhodčímu a jdu na to.
Jednička je totál úlet. Z dvou jebek skočit do oblé lišty. Ale tento skok neskočili ani lidi co měří 180 cm. Já sotva doletěl do půlky. Zkoušel jsem to vymyslet jinak ale ne.
Dvojka je úplně stejná. Akorát ke skoku musíte teprve dolézt a nabrat strukturu na číšníka, chytit jeden stisk a daleký skok do dalšího stisku. I když se odrážím, jak nejvíc to jde, pořád mi chybí pár centimetrů, abych tam doletěl.
Na trojku si věřím ze všeho nejvíce. Je v kolmém profilu, žádný blbý skok. Ale jak se později ukázalo, skok tam byl. Hned z nástupového chytu se muselo přeskočit na další strukturu a ihned chytit zonu jinak jste chytali dveře. Stále jsem nemohl udržet zonu, abych se srovnal nohama.
A jaká byla čtyřka? Hrozná. Opět skok. Start brutál madlo, dvě nohy a skok do struktury s řezkou. Vždy jsem tam doletěl, ale nikdy jsem nemohl tu řezku pořádně chytnout. Já nevím, jestli to byly vůbec boulderové závody. 4 skoky prostě totální blbost. Stavěči si mohli aspoň s tím trochu vyhrát a ne jenom tam dát dva chyty a další chyt 2 metry nahoru. Za mě to byly závody ve skoku než v lezení. O síle to vůbec nebylo.
Po skončení jdeme s Kubou si zlepšit náladu do skal, protože i on nebyl zrovna nadšený, když nemohl v 5 minutovém limitu vůbec nastoupit do boulderu.
A náladu jsem si opravdu zlepšil. Vylezl jsem Il Muratore 8a+. Jednou se mi podařilo spadnout úplně nahoře v malých lištách. A Kuba pro změnu vylézá Pietru Muratu 8b+. Kdybyste to viděli na vlastní oči, nepochopíte. V nejtěžším kroku vypustil nohy a čistej shyb. Potom ještě sfouknul také Il Muratoru. Nedalo mi to a vlezl jsem zpět do Muraty, ale už jsem hodně unavený po to celém dni. Musím říct, že super den být na skalách společně s repre a vzájemně se povzbuzovat a lézt spolu :).
Další den mám opět rest před kvalifikací na obtížnost. Dlouho váháme, co budeme dělat. Ve městě nás to už nebaví, bazén také ne až přichází Silva na nápad. „Tak si zajeďte zaskákat do vody ke Gardě“. Supr nápad Silvo a za 5 minut všichni sbalení a tradá směr Garda. Říkala něco o 5metrovém skoku ze skalního útesu. Nevím jestli myslela ten stejný jak jsme byli mi, ale rozhodně 5 metrů to nebylo. Řekl bych, že 10 metrů to mohlo být. Bylo nás tam asi 10 a nikomu se nechtělo skočit :). To byla taková výška, že jsme měli všichni z toho bobky :). Nakonec jsme strach překonali a všichni skočili a nejen jedenkrát. Ještě k tomu byly obrovské vlny, takže zážitek se vším všudy. Nakonec jsme si troufli na skok ze 13 metrů podle místních skokanů, kteří tam také přijeli. Rozhodně žádné salta se nekonala od nás, pouze po nohách a už tak nám to stačilo. Frčíme zpět na finále juniorů v boulderech.
Z otevřenou pusou hledím, jak ti kluci jsou silní. Narasaki a Chon totál úlet.
Je ráno 8 hodin a mířím na stěnu. Lezu nějaký 20 v pořadí. Když společně se Štěpánem krokujeme cestu na videu, mělo by to jít v pohodě. Štěpán leze přede mnou. Spodek přebíhá jak nic a najednou padá v kroku do struktury. Cože? Proč spadl? Nějak mě to celé rozhodilo a nemohl jsem se toho zbavit. Nastupuji do cesty. Už od spodu hrozně dlouhé tahy než dolézám do místa, kde spadnul. Chytám oblou lištu a dynamický krok do struktury. „Nééé“. Padám taky. Co to je? Oba jsme tam šli moc dynamicky a strukturu neudrželi. Čekal jsem, že bude více brát ale sotva se dala udržet natož do ní skákat. Mrzí mě to celý den. Jedna chyba, která vás stojí hrozně moc. Dneska už nejdu nikam lézt, další den mám druhou kvalifikaci.
Druhá kvalda vede vlevém profilu, kde jsem si moc přál jednou lézt. A nakonec se mi tento sen splnil. Začátek je lehký po oblinách a spíše hodně technický. Levou rukou pořád držím hranu a nasedávám na stupy. Zastavuji se pod malým stropíkem, kde chvíli váhám jak nabrat velký spodák. Pumpa na moje rozpětí, a když už ho přebírám a chci klepat, pravá noha mi střelí na stupu. Ještě rychle se chci něčeho chytit, ale na to není čas. Prostě mám smůlu, jak nevím co. Konečně když se mi lezlo tak dobře, bez žádný chybičky, prostě musí nějaká přijít. Celý den mám zkažený. Pořád myslím na blbou nohu ale prostě to tak je. Kuba s Eliškou se dostávají do zítřejšího semifinále. Já se jdu odreagovat opět do Massone ale ani tam se mi prostě nedaří. Sice v Muratě pokrok ale nic. Rozlézám cestu Troppo Schwar 8b. Boulderová cesta. Kuba si jen tak na druhý pokus na dolez přelézá.
Druhý den fandíme Kubovi a Elišce v semifinále, kde nakonec do finále postoupila jen Eliška. Kuba skončil první pod čarou. Obrovská škoda. Rozhodně na finále měl o tom žádná. Eliška si ve finále dolezla pro 7. místo čím ji moc gratuluji.
MS bylo senzační, plno zážítků, přelezů a zkušeností. Mám plnou dávku motivace do dalších tréninků. Byl to můj poslední start za juniory a příští rok se uvidíme v dospělích.
Co jsem vylezl: Il Muratore 8a+, PP 4
Super Golia 6c+, flash
Ictus 6c+, flash
Ulla Lo Strapiombo Che Ti Tras 6c, RP 2