Druhý závod mládeže v boulderingu se konal v Pardubicích v HK centru. Venku bylo krásné počasí a tak jsem hodně dlouho rozmýšlel, jestli jet někam ven na skály nebo na závody. Nakonec zvítězila druhá možnost.

Z vlakového nádraží to není žádná prdel se dostat na stěnu. Dlouho hledáme cestu jak se tam dostat až nakonec nacházíme halu. Celí zpoceni s Martinem a Adamem dorážíme na stěnu. Start nám měl začít cca za 20 minut. Rychle se převlečeme a hurá na to. Ale Míra Doseděl nám vzkazuje, že si ještě počkáme hodinu a půl. Mezitím máme dost času na rozlezení a shlédnutí boulderů.

Dne 18.4 se konal druhý nominační závod ve Svitavách. Musel jsem podat co nejlepší výkon, protože se po tomto závodě postavila reprezentace. V první kvalifikaci se mi lezlo blbě. Ruce ani nohy neposlouchaly. Tělo bylo nerozlezené. Už od spodu jsem se cítil, že každou chvíli spadnu. Ruce natékaly rychle než obvykle ale pořád to šlo nahoru. Těsně pod topem se dalo trochu odpočinout. Sklepat se mi nedařilo a ještě více mi natékalo. Hrnu to dál a padám z topu. Na závěrečný skok už nebyla síla.

Autor: Monika Brkalová, www.slowprint.nolimit.cz

Dne 28.3 jsem se zúčastnil letošního prvního nominačního závodu na obtížnost v Praze. Zároveň byl spojený i s dospělýma a tak se bylo na co koukat, protože přijel i Adam Ondra. Cesty si pro nás připravili Honza Zbranek a Jenda Šolc. Už od prvního pohledu na kvalifikační cesty jsem se moc těšil.

Závod začal okolo desáté hodiny. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a kvalifikace mohly začít. Do první kvalifikace jsem vlezl s radostí a chutí. Cítil jsem formu a šanci na vítězství. Celá cesta byla po krutých oblinách daleko od sebe. V půlce cesty přišel skok. Někdo skákal a někdo se jen natáhnul. Když jsem se chystal ke skoku a skočil, měl jsem to na moje maximální rozpětí a levá ruka mi povolila. Bohužel na jedné ruce bočák neudržím a padám. Celkem mě to mrzelo, ale do druhé kvalifikace jsem šel s tím, že už nic nesmím pokazit. A jak se tak později ukázalo, vždy se nějaká chybička vloudí.

Jako každý rok k nám Adam Ondra zavítal udělat přednášku. Nebyla to jen tak leda jaká přednáška ale mimo přednášku i campusový desetiboj. Byl to vůbec první historický desetiboj, ve kterém jsme se mohli zúčastnit kdokoliv, kdo chtěl. Adam mluvil o uplynulém roce o jeho výsledcích v závodech a různých zážitcích. Po skončení přednášky jsme se odebrali na boulderovku, kde na nás čekali mučící nástroje z dílny AMUERTE. Po rozlezu nám Adam vysvětlil všechny disciplíny jak se mají dělat. Disciplíny se lišily od brněnského desetiboje. Společně s Adamem přijeli silový bouchači Martin a Štěpán Stráník.

Dne 7.3 jsem se vydal na letošní první závody, které se konaly v Lysé nad Labem. Bouldery byly v lehčím podání a tak jsi zalezl každý. První bouldery šli v pohodě ale třetí a čtvrtý kvalifikační bouldery mě zastavily výškově. Nešlo to skočit ani prd :D. Musel jsem spoléhat, že mě pustí ty těžší a bude to stačit v mé kategorii na bednu. Jeden z nich byl takový mega jump, ostatní se jenom lehce odrazili a byli v chytu ale já musel vzlétnout a doletět. V poslední minutě se tak stalo a boulder přelézám. Celkově v Juniorech končím na 6. místě a celkově na 49. mistě. Bouldery byly moc fajn a závod se pořadatelům povedl. Lidi fandili a tak to mám rád. Na prvním místě v mužích končí Martin Stráník, druhé a třetí místo obsadili Jan Chvála a Štěpán Stráník.

Tento závod byl poslední v letošním roce a bojovalo se o celkové pořadí. První kvalifikace byla lehká a na konci cesty byly campusové kroky. Spodní část jsem přeběhl a v půlce cesty vymyslel nohand. Cesta pokračovala do převisu, kde jsem nezaváhal a byl z toho TOP.

V sobotu 4.8 se konalo MČR v Praze. Prezentace začínala od 8 hodin, ale závod začal až po 10 hodině. Rozlezl jsem se na super boulderovce a závod začal. Doufal jsem, že cesty budou v centrální stěně, ale byly v zadní části. Do první kvaldy jsem nastupoval poněkud zvláštně. Muselo se odrazit od struktury a lehké dynamo do chytů. Ale mi to nějak nešlo, tak jsem se rozběhl a chytil to ve skoku. Následovaly lehké kroky až na konec hrany převisu. Tam začala cesta postupně gradovat technickým, kolmým výlezem. Pohlídal jsem si nohy a byl z toho TOP.

Minulý víkend v neděli 21.9 se pořádal další Český pohár v Bystřici nad Pernštejnem. Závodníků nepřijelo mnoho, skoro vůbec nikdo. Dohromady nás tam bylo asi 50 lidí i s rodičema. Stěna se mi od pohledu moc nelíbila ale co nám postavil Vítek Lachman za cesty, to byla paráda. Do první kvalifikace jsem nastupoval v dobré náladě ale za chvíli už to tak nebylo. Lezlo se mi strašně špatně. Bylo docela horko a na oblé chyty to není vůbec dobré. Nohy mě taky neposlouchaly a to vše vedlo k pádu, kde jsem nemusel ani spadnout. Do druhé kvalifikace jsem se více soustředil. Tělo začalo najednou poslouchat a všechny chyty byly lišty což mi hodně sedělo. Pod strop jsem dolezl v klidu. Pak se muselo otočit celé tělo a slézat dolů nejdříve nohama. Chyty byli velké a tak jsem si mohl dovolit lézt silověji a rychleji. Byl z toho dnešní první Top. Super postavená cesta s parádním koncem. Jelikož přijelo málo závodníku, šlo to jako po másle. Finále nám začalo okolo 14:00 odpoledne. Finálová cesta vedla centrální části stěny kde u čtvrté expresky se to zlomilo do převisu a pak postupně do stropu. Do finále jsem nastupoval odpočatý a v plné síle. Spodní část jsem přelezl rychle. Pak se to zlomilo pomalu do převisu, kde byli větší chyty. Problém mi tam nic nedělalo. Lezl jsem dál. Už jsem skoro ve stropě, kde jsem držel spodák za který jsem musel dát špičku. Špatně jsem ji založil a blbě za ní zabral a výsledkem toho všeho byl pád. Moc mě to naštvalo, protože jsem měl navíc. Nakonec z toho bylo 3. Místo. Klukům se moc závody povedli jak organizačně tak i s cestami. Finálovka byla bomba.

Finále