Oliana a první 8c+!!!

Nejdříve to vypadalo, že cíl bude nedosažitelný. Mám vůbec na to? Jsem dostatečně silný? Je nějaká šance? Vůbec jsem nevěděl odpověď na tyto otázky. V hlavě mi to šrotilo celou dobu. Posunout svojí maximální hranici není vůbec jednoduché. Člověk si myslí, že to bude jednodušší, ale ta cesta je pěkné dlouhá. Spolužáci ve škole se mě ptají a co jsi to tam vylezl? A to je nejtěžší cesta na světě? Co to pro tebe znamená? Pro mne to znamená velikou úlevu a zároveň radost, že překonávám sebe sama a nic není nemožné. Stačí jen chtít, jít si za tím a věřit. A když překonáte tu hranici, ten pocit je nepopsatelný.

Skončil mi zimní semestr a nastalo zkouškové období. Jelikož jsem skoro všechny zkoušky udělal v předtermínu, měl jsem hodně času. A tak jsem začal přemýšlet, kde bych mohl jet přes Vánoce. Ze všech oblastí nakonec vyhrála Oliana. Naposledy jsem tam byl na jaře a vše co jsem si rozlezl, tak jsem i dolezl, tudíž jsem nevěděl, co bych mohl zkusit. Už tehdy mě lákala cesta zvaná Joe Blau, ale neměl jsem sílu ani odvahu ji tehdy zkusit. Teď přišla ta správná chvíle. Cestu jsem si vybral z několika důvodů. Když jsem jí poprvé viděl lézt Ondrou Ďoubalem, ihned jsem se do ní zamiloval. Ta krása pohybů a tím, jak je cesta dlouhá mě prostě uchvátila. Další důvod byl ten, že jsem chtěl vylézt 8c+ a tak bylo jasno. Chci vylézt Joe Blau!!!

Největší problém byl boj s počasím. Tehdy o Vánocích byly hrozné podmínky. Každý den byla mlha, zima a o tření jsem si mohl jenom zdát. Když už se počasí zlepšilo, neměl jsem už sílu spojit celou cestu dohromady. Rozdělil bych jí do dvou částí. Prvních dvacet metrů je lezení za 8c, potom následuje rest a dolez za 8b+. Problém jsem měl v té první části. Musel jsem udělat přes 20 kroků na úplný max bez jakéhokoliv odpočinku. Dokonce jsem musel vynechávat tři expresky po sobě, protože to prostě nešlo cvaknout. Takže tato část byla pro mne noční můrou. Po těch dvaceti krocích následoval brutální skok, ve kterém jsem několikrát spadl. Myslel jsem, že když tuto první část přelezu, tak už to dolezu. Ale přesně tak to nebylo. Podařilo se mi spadnout dva metry pod topem, kde už jsem nečekal, že spadnu. Nakonec se mi tam podařilo ještě několikrát spadnout :)  A v odpočinkových chytech se mi vůbec nedařilo spočnout, takže to byl i veliký psychický boj!!!

Nacvičování mi zabralo celkem dva výjezdy (cca 14 dní). Za den jsem byl schopen dát max tři pokusy. Po každém z nich jsem byl natolik vyčerpaný, že jsem se musel přemlouvat do dalšího.

A jednoho dne se vše stalo. Od rána super podmínka, nálada dobrá, síla největší tak proč by to nemohlo dneska vyjít že? První pokus skončil tragicky. Pád v posledním kroku. Druhý pokus o kousek níže než první. No a třetí pokus? Už jsem opravdu nemohl. Ani jsem nečekal, že třetím pokusem bych to vůbec mohl vylézt. Byl jsem natolik vyčerpaný už, že jsem nevěřil. Ale za 20 minut bylo posekáno!!! Ten pocit co jsem potom zažíval, byl nepopsatelný.

O dva dny později ještě přidávám cestu Mind Control 8c!!! Úplná haluz :) Cestu jsem šel vycvakat a najednou jsem ji vylezl :) V každém kroku jsem si chtěl sednout, ale vůbec mi nenatékalo, a tak jsem lezl dál. V momentě když jsem udělal nepříjemný kříž v horní části, tak jsem věděl, že už to dolezu. Takový stav jsem už dlouho nezažil. Čistá hlava, přesné pohyby, podmínka no prostě super!!! TOP trip co jsem zatím zažil!!!