Velikonoční Osp

Jako první jsem jel otestovat svoji formu do Rudic. Bylo krásné počasí a podmínky pro přelezy. Na rozlez dávám krásnou osmička zvaná Anarchie. Nejdříve jsem si chtěl zkusit něco lehčího a podle toho se rozhodnout co dále. Zaujala mě linka Šípkový Král 9-/9. Flashový pokus nevyšel jak bych chtěl ale druhým pokusem cesta vylezena. Krásná cesta se super skoky, lišty a všeho možného na pohyby. V Rudicích se mi zalíbilo, i když jsem byl zde poprvé. Ztopořená Větev 9/9+ byla další na řadě. Všechny tyto cesty se navzájem propojují a nemusím dlouho vymýšlet program. Cesta mě docela trápila, ale nakonec se přelez, nekonal.

Když se řekne Osp, hned to ve mne vyvolá takový pocit radosti, že už se nemůžu dočkat, kdy tam konečně dorazím. Kolem 4:00 ráno společně s rodinou Adamovských vyrážíme do Ospu. Cestou přes Rakousko nám teploměr ukazuje -1° a sníh, kde se jen podívám. Zastavujeme u jednoho motorestu a kocháme se zasněženou krajinou. Čím jsme blíže k Ospu, teplota stoupá až na 15°.

Na místo jsme dojeli kolem 13:00 hodiny. Sbalili jsme věci a honem na skály. Při rozlezu, pociťuji únavu z cesty. Plán byl jasný. Zkusit Marjetici za 8b/b+. První krokovací pokus nebyl až tak špatný. První polovinu cesty typuji za 7c+, potom rest a následuje těžký boulder. Pro mne určitě těžší než pro ostatní. Různě se tam musí kozit nohy a přebírat malé chyty. Z mojí výškou se to musí lézt jinak s nohama. Jeden chyt je takový hnusný stisk na paleček, který užírá kůži nehorázným způsobem. A druhý se zavrtává do kůže. Dávám ještě nějaké ostré pokusy a ladím program, ale pro dnešek už bylo toho dost. Jsem zničený a těším se do postele.

Probouzím se s adrenalinem v krvi a honem na skály. Lidí je tady habaděj, samí Češi, Slováci a spoustu dalších. Lehčí cesty hned jsou zabrané, naštěstí jsme byli jako první pod skálou. Po rozlezu, jdu na Marjetici. Daří se mi spojit všechny kroky. Do velké díry vždy dolezu ale co následuje po ní, to je těžké. Ne a ne udělat boulder. Snažím se to vymyslet jinak, ale nejde mi to. Ojebat tuto cestu jak to dělají ostatní se mi fakt nechce :D. Pomalu dochází síla a na boulder není ani už kůže. Eliška si rozlezla cestu Sonce V Očech 8a+, kterou přelézá v tento den. Je to její první 8a+ a radost je veliká.

Na závěr dne se jdu pověsit do Caffe Expressa 8a+. Je to cesta o jednom boulderu a zbytek je vychutnávání krásné expozice. Boulder má asi 12 kroků, kde poslední je nejtěžší ze všech. Kdybych měl o 3 cm menší rozpětí, ani si neškrtnu. Dolézá se stejně jako cesta Dolga Kava 7c. Cesta je zkrokovaná při 25° na slunku, tak doufám, že po restu nebude tak velké horko a cesta zlehkne.

V sobotu dávám jen půl dne rest a jdeme se s Eliškou kouknout do jeskyně. Zde potkáváme mnoho lezců hlavně Čechů. Nikdy jsem tady neviděl tolik lidí lézt. Na podzim se zde určitě přijdu pověsit do nějaké cesty. Do jaké??? To se ještě uvidí.

Kolem 14:00 se odebírám do Mišja Peče. Milí lezci Romaňák s Luckou mi dělají spolulezce pro dnešní den. Ještě si jednou prolezu Marjetici ale padám už níže než obvykle a tak si ji nechávám na delší výjezd. Jirka dává krásné pokusy ve Strelovodu 8c ale taky nemá štěstí. Zdenda nosí prý štěstí, tak jsem ho požádal, aby mě šel odjistit. A asi na tom něco doopravdy bude. Cestu jsem vylezl druhým pokusem toho dne. Klíčový boulder přelézám co nejrychleji, pohlídal jsem si ještě nepříjemný kroky a můžu slavit. Nálada se mi zvedla a tlak ze mne odešel. Konečně nějaký přelez.

Další den byly na řadu lehčí cesty. Chtěl jsem se pořádně rozlézt a zalézt :D. Zkouším Mozaik 7c/c+ na onsight ale v posledním těžkém kroku padám. Mám smůlu na onsighty. Cestu se mnou zkouší taky Eli, která to vylézá prvním pokusem dne. Říkám si: „Jo dalším pokusem to tam pošlu“. Ale co se děje to se děje druhý, třetí, čtvrtý pokus nevychází. Padám stále dokola v jednom místě a nevím proč. Cítím se jako bych to nebyl já. Na pátý pokus konečně přelézám za podpory Saši a Milana a spoustu dalších. Z téhle cesty mám veliký respekt. Nesmí se podcenit žádná cesta bez ohledu na číslo. Pěkně mi vypekla předloktí na dnešní den.

V době restu koukáme na Pištu jak si drtí Sanskij Par 9a a přelézá cestu Kaj Ti Je Deklica 8b+. Trochu nervy máme z mladší rakouskou repre, která ojebává cesty jako například Mrtvaski Ples s madlem ze Samsary atd. Pišta má při tom krásné hlášky v podobě: „ Koho mám zabít, já mu nakopu prdel, máš problém“.

Další cestu volím Dolga Kavu 7c, kterou znám už polovinu cesty. Přelézám prvním pokusem. Je to skvělá cesta na onsight. Doporučuji všem. Sluníčko ještě svítí a tak jdu zkusit Oro Puro 7c na onsight. První bouldry zvládám, ale v půlce cesty mě zaráží, kudy to mám vlastně lézt? Je tam spoustu chytů ale žádný nic moc nebere. Je tam taková police madlovitá u které jsem si nebyl jist, zda brát nebo ne. Posledním pokusem než se setmělo, cestu přelézám za zmrzlých prstů a bez police. Dlouho jsem nelezl kolmé 7c. Technika je třeba pořád trénovat.

Poslední den před odjezdem jdu zkusit ještě něco nahamounit. Ale než vyjdeme do skal, přichází na řadu velikonoční šmigrus. Adam a Berťík vytahují z aut karabáče a všichni už ví, co se bude dít. Jakmile už dostali od všech sladkosti, odebíráme se do skal.

Není moc času na nacvičování dlouhých cest a tak končím v levém mordoru, kde mám v plánu přelézt Maňanu 7c. Půlku cesty už znám z dřívějška když jsem lezl Hobita. Na druhý pokus se mi daří přelez, je to krásná atletická cesta.

Vlevo ode mne leze jedna holčina ze Slovenska Corto 8a. Místní vymysleli prodloužení Corta ale dolézá se to Hobitem. Název je White Power 8a. Corto jsem lezl nedávno a kroky si ještě pamatuji. Spodek mi nedělá problém ale traverz doprava jo. Slézá se to Maňanou ale nevěděl jsem jak moc mám nadlézt Corto a odbočit. Lezl jsem to tak, že jsem nebral ty velké madla od Maňany ale lezl po lištách z ní. Nevím, jestli jsem to lezl dobře ale přišlo mi to i z nákresu průvodce, že se to tak lézt má. Je tam ještě jeden boulder docela nepříjemný. Nohy se přehazují ze strany na stranu a přitom nedržíš nic moc chyty. Jen malý stisk a obliny. Čas odjezdu se naplnil, ale nechtěl jsem odjet bez této cesty. Proto jsem se navázal a rychle šel pokus. Pár krát si zařvu v cestě a přelézám. Podle mého názoru by cesta mohla být klidně i jako 8a/a+. Určitě je těžší než Corto.

Myslím, že na aktuální formu jsem nemohl nic víc chtít. Třeba trochu ještě potrénovat a doladit. Eli dává ještě Iglu 8a, rozloučíme se a jedeme domů. Od mého sponzora firmy Tendon jsem testoval horolezecké lano Tendon Ambition 9.8 barva žlutá. Musím říct, že tohle lano je geniální. Vůbec jsem ho nemusel řezat ani jednou a to jsem do něho pořád padal. Barva je suprová na fotky a lezec se cítí při tom pěkně. Všem doporučuji.

Cesta zpátky byla opravdu báječná :D

Přelezy: Caffe Expresso 8a+, PP 4
               White Power 8a, PP 2
               Mozaik 7c/c+, PP 5
               Maňana 7c, PP 2
               Oro Puro 7c, PP 2
               Dolga Kava 7c, PP 1