ČP Brno a EYC Imst

Je neděle 24.5 a já se opět vydávám na Český pohár mládeže v lezení na obtížnost, který se koná v Brně na Rajčeti. Dorazilo 59 závodníků a bylo o co bojovat.

Kolem 10 hodiny nastupuji do první cesty. Začátek je hodně lehký a postupně cesta graduje ale s přehledem tuto cestu topuji. Společně semnou ještě přidává top Štěpán Volf.

Druhá cesta už nevypadá tak lehce jako první. V předlezení kroky vypadaly celkem těžce a chyty neberoucí. I tak nalézám na 100% připravený cestu přelézt. Chyty, které se zdaly být neudržitelné, tak jsou pozitivní. Dolézám k poslednímu chytu ze kterého musím cvaknout topovou expresku. Do chytu musím přidat pravou ruku, která se mi nedaří, a sklouzávám dolů. Do finále postupuji z druhého místa.

V izolaci si čas krátíme povídáním historek a přelezů na skalách. Když nadešel čas jít na finálovou cestu, tepová frekvence začala stoupat. Srdce tluče jako o závod. Navazuji se na lano. Obouvám lezečky a mažu tekuté mágo do dlaní. Jsem na motivovaný a chci vyhrát. Nic mě nezastaví. Dveře se otevírají a já už stojím před finálovou cestou. Chytám první chyt a lezu. Začátek není těžký, spíše technický. Pod stropovým bubnem je daleký krok do struktury. Vydechnu a házím dynamo do struktury. Jsem ohromený, že je to madlo. V klidu dýchám a soustředím se na následující pasáž. Přebírám pár spoďáků a chytám sklopený chyt za hranou. Dávám pravou špičku a levou patu. Přebírám následující chyt a najednou mě to otevře a levá pata sklouzává dolů. V ten moment jsem věděl, že to na vítězství nebude stačit. Odvazuji lano ze sedáku a ze zákulisí sleduji ostatní soupeře. V tuto chvíli jsem na prvním místě. Poslední kdo leze je Štěpán Volf. Dolézá k místu, kde jsem spadl a brutální silou leze dál. Chytá chyty na jeden prst a publikum šílí a já nevěřím svým očím :D. Štěpán finálovku topuje a vyhrává. Po těžkém boji končím na druhém místě a na třetím se umístil Mikuláš Keller.

Sil nám zbylo dost a tak se ještě vydáváme zalézt na Hudy stěnu a něco ještě potrénovat na Evropský pohár Imst.

O týden později:

Tak a je to tady. Druhý evropák a zároveň můj první letošní, který se koná v Imstu. Nikdy se mi tady nedařilo a snad už konečně na potřetí prolomím smůlu. V pátek dorážím do kempu společně s Adamovskými a Slezákovými. Večer máme technický meeting, kde zjišťujeme co a jak. Dostáváme závodní čísla a po dlouhé cestě se chystám ke spánku. Ráno startuji mezi prvníma.

Na stěnu docházím cca v 8:00. Po zhlédnutí předlezení kvalifikací se odebírám na boulderovku. Pomalu se rozlézám, potom seberu všechny věci a fičím na stěnu. Připínám závodní číslo a jdu se připravit. Usedám vedle Georga Parmy a navazuji se na lano. Cesta vede v kolmém profilu a postupně se naklápí do převisu. Už od samotného začátku musí člověk bojovat. Každý krok je těžký a odpočinková místa, o nich si můžete jen zdát :D. Dělám dlouhé fixy z jednoho chytu do druhého. Dolézám do poloviny cesty, kde musím udělat dlouhé dynamo do bočáku. Tento chyt chytám níž, kde vůbec nebere, a padám. V tomto místě spadlo hodně lezců například i vítěz minulého evropáku Dimitri Vogt. Později kluci vymýšlí lehčí variantu jak tento krok vylézt ale na to už je pro mě pozdě. Zatím jsem mezi 18 až 25 místem.

Další kvalifikaci lezu až v 15:30. Je to dlouhá doba na odpočinutí ale jak se později ukáže, skončilo to tragicky. Do druhé cesty nastupuji nejvíce rozlezený a připravený jak si myslím. Ale od prvního chytu je něco špatně. Je mi vedro, dlaně se potí a ruce jsou ztuhlé. Natékámi i v kolmáči a každý krok další mě stojí síli až až. Po dlouhém boji v kolmáči dolézám k dobrému spoďáku, kde se dá trochu vyklepat. Jenomže místo toho aby mi odtékalo, ještě více natékalo. Hrnu to dál ale síla je fuč. Přebírám stisko obliny a na dlouhý kříž do dírky na struktuře už není síla. Tento krok mě zastavuje. Jsem velice na sebe naštvaný. Cítím se jako bych lezl předtím 20 cest na stěně. Unavený odcházím na boulderovku zjistit co se děje ale ani tady jsem se nechytal. Imstová smůla není pokořena. Nakonec končím na 28. místě. Na konci dne si jdu společně s kamarády ještě vyzkoušet lezení na rychlost. A jak se dařilo? Podívejte se níže.

Druhý den sleduji společně s ostatními naše finalisty Jakuba Konečného a Elišku Adamovskou. Kuba končí na skvělém 4. místě a předvedl neskutečnou podívanou. Nechybělo moc a mohl být TOP. Eliška lezla taktéž suprově. V horní pasáži se to všechno rozřadilo. O pouhé chyty se holky řadily a Eliška končí na 6. místě. Smůla nesmůla, hurá na skály.